Jen připomenu, že obora Židlov vznikla na území bývalého vojenského prostoru na východ od Mimoně. Žije v ní více než tisíc kopytníků, přesto je veřejnosti volně přístupná díky přelezům pro pěší a roštovým přejezdům pro cyklisty.
Už i já jsem si pořídil nosiče kol na střechu auta a zanechal dálkových přesunů z Lípy přes Hradčany. Jedno z vhodných parkovišť je u Kuřívod. Když přijedeme od Mimoně, objevíme ho po odbočení vlevo z hlavní silnice kousek za motorestem. Od něj je to do obory několik stovek metrů. Po přejetí zmíněného roštu a přečtení informační cedule se již můžeme kochat krajinou, která nemá v Čechách moc obdob.
Čeká nás step, která je zpestřena porostem keříků a zakrslých ovocných stromů. Jabloně, hrušně, švestky mezi janovci, pámelníky a diviznami zde asi zůstaly z doby, kdy zde stávaly vesnice. A k tomu vrcholky Pece, Bezdězů, Ralska a Ještědu v dáli. Koho tohle nechá chladným, nechápu, proč tipy čte.
I houby zde rostou nějak na ruský způsob. Najít dvě kila křemeňáků na pár metrech čtverečných byl pro mě sen stejně nesplnitelný jako strávit noc ve společnosti Nicole Kidman.
Po cyklotrase s číslem 25 pojedeme až na křižovatku s trasou číslo 241, po níž budeme pokračovat západním směrem. Opustíme step, za močálem vpravo objevíme místnosti vytesané do pískovce a ošperkované střelami ze samopalů. A také opustíme oboru. Pojedeme borovým lesem, až narazíme na rybník a za ním na osadu s názvem Hvězdov. V bývalých kasárnách je hospůdka, kterou můžu s klidným svědomím doporučit - a taky to udělám příští týden důkladně v tipu na hospodu.
Po občerstvení pojedeme dál ve směru na Mimoň kolem několika rekonstruovaných domků a za nimi zahneme nadvakrát mírně vpravo, až se objevíme vlevo od dalšího rybníku a pojedeme na sever. Tento nese název Zelený a my ho zhruba v půlce překonáme po jednom z přepadů. Zde stojí za to mít nachystaný fotoaparát – je neuvěřitelné, jak často se nám na pár kilometrech změní krajina. Nyní pojedeme s rybníkem po levé ruce po lehce písčité lesní cestě. Mineme dům, který kdysi musel být krásný, ale dnes jeho rozvaliny zarůstají vřesem.
A jsme opět na asfaltce. Zahneme doprava a vystoupáme postupně asi sto výškových metrů. Pro někoho zde čeká šok – zavřená brána obory. Je však zavřena jen na oko, chybí zámek. Nebudeme tupci a zavřeme za sebou. Klidová zóna, do níž je zakázán vstup, je vpravo od nás, a tak jsme se pravděpodobně žádného přestupku nedopustili.
Bory a loukami se dostaneme bez problémů na první křižovatku nazvanou Dědkův odpočinek. Stylová lavička nás přesvědčí ke konzumaci svačiny. Pak těch sto výškových metrů zase sjedeme a zanedlouho jsme opět na křižovatce dvou cyklotras.
Věřte nebo nevěřte, ale celý tento okruh měřil pouhých třicet kilometrů. Skutečný cykloráj Ralsko. A přitom jsem za celou dobu, nepočítám-li konzumenty v hospodě, potkal dvanáct jiných cyklistů.