Malý prostor s pěti stoly a celkem dvaadvaceti místy (i s barem) je jako stvořen k intimním schůzkám. Tři stoly jsou pro tři či spíše dvě osoby a rozložením v prostoru vytvářejí skutečně dojem soukromí, podpořený hořící svíčkou, klenutým stropem a tichou mluvou, kterou narušuje snad jen hudba z rádia - naštěstí ne Crystalu, ten se sem opravdu moc nehodí.
V době mé návštěvy byly na výběr soudky s bílým Muller - Thurgau a červenou frankovkou, litr za devadesát korun. Máte-li pocit, že toho tolik nevypijete, můžete si objednat i menší dávku. Když si chce zákazník dát víno jakostní, musí sáhnout hlouběji do kapsy. Například můj oblíbený Rýnský Ryzlink mě přišel na 145 korun za sedmičkovou láhev. Ale co si budeme povídat, kdo mé příspěvky čte, ví, že nejsem žádný velký pokrytec, kvalitu nepoznám, piji, co mi chutná a po čem mě nebolí ani hlava, ani orgány trávicí soustavy (pozdravuji milovníky březenské dvanáctky :o)).
Pokud se chce mládenec blýsknout a jít do nějaké zajímavější značky, může - v nabídce jsou zkvašené mošty ještě mnohem dražší. (Zde si můžete prohlédnout stránky hlavního dodavatele vín.)
Vinárna může sloužit i k pohodovému posezení u kávy (30 korun), když třeba nemůžeme z nějakého důvodu pít. Jídlo se zde až na drobnosti nenabízí. Kouření je sice dovoleno, ale pokud jste si nepřinesli cigarety svoje, musíte si pro ně vyběhnout např. nahoru do baru, s nímž má Vinotéka společný záchod.
Společné sociální zázemí poněkud trpí - mýdlo chybí, sušák je zajištěný zámkem, jedna jediná mušle pro celkem tři podniky (s cukrárnou) není evidentně mnoho.
Obsluhující žena nebyla žádná velká profesionálka, ale na druhou stranu jsem o ní téměř nevěděl, a přesto jsem měl stále co pít. A tak nějak si to vlastně představuji.
Shrnutí: pokud chceme skutečně jen posedět ve dvou či maximálně pěti u sklenic vína, je Vinotéka ideálním místem. Na večeři a velkou pařbu to není. Jsem rád, že tento podnik v českolipské nabídce je. V pátek a sobotu zavírá (oficiálně) ve dvě hodiny ráno.