Tomu, komu se nechce proklikávat i-novinami o týden zpět a zároveň neví, kde jsou Doubice, prozradím, že se nacházejí na samém okraji Českého Švýcarska, nedaleko Chřibské. Jedná se o turisticky nesmírně atraktivní místo, ke kterému samozřejmě patří i hospůdky a penzionky. Tuto si navíc vybral za místo svého odpočinku i stravování prezident Václav Havel, když jel v roce 1999 nedalekému Jiřetínu pod Jedlovou předávat cenu Vesnice roku.
Exteriérem se nijak neliší od ostatních okolních (roubených) pohostinství, dokonce bych řekl, že jsou zde lepší. Ale jistě potěší třeba rozlehlé parkování za plotem či mapa okolí připevněná na zdivu. Jakákoliv hospoda však stěží té „naší“ bude konkurovat interiérem. Majitel podniku za život sbíral kdeco, a tak jsou stěny hospody pobity plechovými cedulemi, z trámů visí zvonečky, hrnečky, raketomety, brokovnice, luky, oštěpy, nábojové pásy. Kde bylo místo, tam se ještě vecpaly hudební nástroje, lovecké trofeje či biologické preparáty.
Jako návštěvníci se budeme jistě velmi dlouho přít o to, jestli je interiér vkusný či nevkusný, ale pravdou je, že i náhodný turista lačnící po vypití si dvou piv o samotě se nebude nudit a ukroutí si hlavu i oční bulvy. A to jsem ještě na spoustu dekorací zapomněl.Trochu mi vadily jen reproduktory či propriety pro barevnou hudbu. Hospodu samou je ale jinak možné považovat za dosti atraktivní cíl.
Jak je pestrá kolekce na stěnách, tak je pestrý i jídelní a nápojový lístek. Jen piv zde mají šest druhů – standardem a mnou vyzkoušeným pivem je desítka Gambrinus (bez námitek, možná trochu přesycená, za 15 korun). Dále Gambrinus 12 (20,-), Kozel – tmavý, 10 (15,-), Plzeň 12 (25,-), Velvet (22,-) a nealko (láhev za 20,-).
Ceny jídel jsou trošku vyšší. Pro porovnání: např. smažený sýr s oblohou přijde zákazníka na 68 korun. Na jídelním lístku jsou však i jídla jen lehce cenou přesahující třicet korun – např. milánské špagety s masem a sýrem či zapečené těstoviny. Pokud lze něco považovat za specialitu podniku, pak to jsou jídla zvěřinová. Perlou největší je patronová zvěřinová živáňská podávaná na šavli a s brusinkovou omáčkou (její ceny se asi mírně pohybují, ale v době mé návštěvy byla nabízena za 1200 Kč (dva kilogramy).
Doubická Stará hospoda je ještě pověstná palačinkami a poháry. Může se nám Českolipanům opravdu hodit jako místo vhodné k zakončení společného výletu s dětmi. Míchaný zmrzlinový pohár stojí 29 korun, banánová miska 39, černý baron rovněž. Mě nadchlo horké lesní ovoce se zmrzlinou a šlehačkou (49 Kč).
Obsluhovala dvě mladá děvčata. Rychle, spolehlivě, nevtíravě. Možná by bylo fajn pořídit jim firemní oblečky, aby do prostředí více zapadla.
Trochu zklamáním jsou toalety. Ještě tak vchodové dveře s nápisy typu: „Neotvírat za chodu“ či „Služební místnost VB“ jsou stylové. Za nimi se ocitneme na obyčejném záchodě, ne zrovna novotou vonícím, ale jinak standardně vybaveném.
K prostředí ještě jedna užitečná poznámka – restaurace má kvalitní ventilaci, takže přes přítomnost kuřáků jsem si připadal jako v takřka nekuřáckém zařízení.
Restaurace má vedeny webové stránky (zde), kde je možné získat daleko více informací než z tohoto článku. Nejsou ale pravidelně aktualizovány. Každopádně na nich najdete kontakty, které bych doporučoval použít, pokud se chystáte s partnerem na slavnostní večeři. Bývá dosti našlapáno.
Shrnutí: určitě mi zde někdo vyčte, že jsem zamířil až příliš daleko z České Lípy. Připomínám, že rubrika se nejmenuje recenze českolipských hospod, ale tip na hospodu. Myslím, že můžu s klidným svědomím prohlásit, že toto je dobrý tip, který nemůže zklamat.
Hodnocení (jako ve škole)
Nabídka: 1
Pivo: 2
Jídlo: 1
Obsluha: 2
Záchod: 2 -
Celková atmosféra: 1
Průměr: 1,58
Restaurace navštívena 21. února 04