Dnes je 20. 09. 2024
svátek má Oleg

Přes Černou Louži na Kozí hřbety

Archiv

K cestě tentokrát použijeme vlak a strávíme v něm necelou hodinku. Výchozím místem nám bude obec Rynoltice (vlak ve směru na Liberec). Z nádraží se vydáme na sever po žluté značce. Můžeme si však předtím Rynoltice prohlédnout.


Poněkud zanedbaný kostel svaté Barbory nás zřejmě nezaujme tolik jako sousoší před ním. Postavy svatého Václava a svatého Jana Nepomuckého jsou totiž spojeny zády a pocházejí z poloviny osmnáctého století. Rynoltice mají i svého významného rodáka. Je jím mydlář Jiří Schicht, jehož syn Jan byl prvním majitelem ústeckého podniku na výrobu mýdel, který dnes nese název Setuza. Jinak tato obec moc k návštěvě neláká.




Trochu zklamáním bude i začátek turistické trasy. Takřka stále půjdeme po silnici. Sice ne příliš frekventované, ale možná o to více prašné. Když už vozovku opustíme, čeká nás druhově nepříliš bohatá monokulturní smrčina. Černá Louže je v podstatě chatová osada, kde si lidé více hledí svých zahrádek než prostředí za svými ploty, a tak nás zaujme jen malá kaplička u silnice.


Podobné to bude i v Horním Sedle. Tam silnici opustíme v místě, kde se k sobě nalepily všechny místní pamětihodnosti – kaplička, chráněná lípa a bunkr ze třicátých let minulého století.



A začne to být konečně zajímavé – nacházíme se v místech, kterými prochází tzv. Lužický zlom. Zde došlo v průběhu třetihor k tektonickým pohybům, které způsobily, že ve druhohorách uložené vrstvy pískovců nejsou již uspořádány vodorovně, ale mírně se naklonily, což můžeme na mnoha místech velmi zřetelně pozorovat. Tato místa lákají ke slézání, fotografování, odpočívání. Celý tento úsek zpestřují cedule naučné stezky s mnoha poučnými informacemi. Děti jistě potěší celá řada bunkrů řopíků.




Na konci Kozího hřbetu nás čeká mírný botanický šok. Zatímco doposud jsme se pohybovali mezi borovicemi, břízami a borůvčím, nyní se zničehonic ocitneme v bučině. Je to tím, že pískovcové podloží vystřídá diabas tvořící kuželovitý vrch s názvem Vysoká. Vlastně jsme zde pomyslně opustili Lužické hory a na chvíli se ocitli na Ještědském hřbetu. Skutečně jen na chvíli, protože se vydáme po zelené značce zase na jih. Místy kvůli kácení stromů budeme pátrat po značení, ale další cíl je nepřehlédnutelný – Bílé či také Sloní skály.



Zde jsme už jednou na výletu byli (link). Notoricky známá přírodní památka nás ani tentokrát nenechá chladnými. Pískovec s vysokým obsahem kaolinu zde vytvořil útvar, který skutečně připomíná stádo obrovských slonů vcházejícich do borového lesa. Nejlepší pohled na skály se nám naskytne, když je opustíme a vypravíme se do obce Jítrava. Projdeme-li obcí po zelené, můžeme obdivovat velice pěkné chalupy roztažené podél Panenského potoka. Zelená značka nás po staré silnici doprovodí zase zpět do Rynoltic.