Měli bychom si připomenout, že stále v tomto městě není všechno v pořádku a že kromě různých předvolebních tlachů by nebylo na škodu, kdyby nějaká strana přišla s nápadem vrátit Špičák občanům.
Pokud patříte k těm, kteří nevědí, kudy jde cestička, pak vězte, že městem vede od jihu na sever modrá turistická značka. Připojit se k její trase lze například na velké křižovatce na Severu, kde na přechodu přetíná silnici z Lípy do Boru. Provede nás okrajem sídliště, loukou a lesem až na vršek 459 metrů vysokého kopce.
Každý už zdálky vidí, že čedičový kužel zdobí rozhledna. Byla postavená v letech 1884 - 1885, několik let před tím, než nastal boom v hromadné výstavbě kamenných rozhleden. Tato se jmenovala Stefanie po korunní princezně tehdejšího mocnářství. Spolu s rozhlednou na vrcholu Špičáku fungovala údajně velmi prosperující restaurace. Oba podniky však doprosperovaly po roce 1945.
Zanechme však historie. Nás zajímá současnost. Ta během cesty připadá neznalým vcelku růžová, neboť rozhledna si oblékla nový kabát a zařadila se tak ke stále větší skupině těch zrekonstruovaných. Na vrcholu, který obzvlášť po dešti, oblevě a jiném přírodním úkazu dobudeme z posledních zbytků sil, nás bohužel nečeká vstupenka na ochoz.
V roce 1997 zkrášlila věž soukromá firma (jistě za nemalý peníz, ale přesto trochu horkou jehlou - omítka už opadává) a vytvořila zde telekomunikační uzel zajišťující provoz rozhlasovým stanicím a mobilním telefonům. Daní za zkrášlení je skutečnost, že rozhledna je veřejnosti zavřena. Majitel neumožnil prohlídku ani loni, v den 120. výročí jejího prvního zpřístupnění. Bohužel stromy vyrostly už do takové výšky, že z vrcholu není nic vidět ani teď v zimě, kdy jsou listnáče opadané. Radost tak turistům může udělat klid narušovaný jen vrčením chlazení, lovící krahujec či stádo srnců.
No a až vyrazíte na výlet k volebním urnám, vzpomeňte si, kdo si tak notuje se současným majitelem rozhledny.
