Petro, když jsme se domlouvali na rozhovoru, psala jste, že se právě stěhujete do Prahy - studovat a také trénovat. Prozradíte mi, co budete studovat a v kterém klubu budete nyní trénovat?
Jsem přijatá na Soukromou školu ekonomie a managementu do Prahy. Trénuji pod vedením bývalého reprezentačního trenéra Ing. Jaroslava Strnada v klubu USK Praha.
Znamená Vaše stěhování rovněž to, že už nebudete členkou PK Česká Lípa?
Členkou klubu v Lípě i nadále zůstávám.
Jako laika by mě zajímalo, jak to vlastně je, když v jednom klubu trénujete a za druhý závodíte. Nejsou v tom žádné střety, myslím třeba finanční, při závodech a podobně? Třeba ve fotbale si to neumím představit
To není otázka trénování v jednom klubu a závodění za druhý. Je to dohoda moje a mých trenérů. Se všemi plavci v nové skupině se znám, vycházím s nimi velice dobře a navíc jsem v týmu žen jediná prsařka – v tom tedy střety nevidím. A co se týká financí, tak tam bude určitý kompromis s úhradou nákladů – bude je hradit klub, za který jsem registrovaná u ČSPS. Stejně tak to bude i s náklady na vrcholné soutěže, jako je Mistrovství Evropy či světa. Dotace za mé výsledky pak půjdou na konto klubu, za který na soutěži plavu. Nejsou zase tak moc vysoké, protože se počítají pouze domácí mistrovské soutěže, ME, MS a OH.
Oproti fotbalu je situace jiná – tam bych trénovala v týmu, proti kterému bych i samozřejmě musela nastoupit. Stejně tak tomu je i v Americe, tam také nikoho nenutí změnit občanství, je to jen v tom, že plavec reprezentuje na soutěžích univerzitu, na které studuje. Já jsem šla do Prahy studovat a s tím i souvisí změna trenéra. Je tu také dohoda, že v době, kdy budu doma, se do mého trénování zapojí i táta, který zůstává i nadále v týmu, jenž mě bude připravovat.
Jak vůbec v současnosti plavecký klub v Lípě funguje? Ze zpráv, které se nám dostávají ze servisu ČTK, to na mě působí, že PK Česká Lípa jste vlastně jen Vy a Váš otec.
Z původního plaveckého oddílu nezůstal kámen na kameni. To bylo způsobeno uzavřením plaveckého bazénu Sever a ukončením činnosti prakticky všech trenérů, kteří se do té doby plavání věnovali. Taťka založil v únoru 1999 Plavecký klub Česká Lípa, kam přestoupil zbytek plavců, kteří u plavání vydrželi. Z minimální základny se podařilo vytěžit maximum i přes odchod některých plavců k jiným sportům nebo ukončení jejich plavecké dráhy. Já jsem věkově i „plavecky“ nejstarší a ostatní jsou zatím v kategorii dorostu a musejí si na své výsledky ještě počkat.
Českolipskému plavání se věnují moji rodiče, a to pouze po zaměstnání, a i proto se jen těžko rozšiřuje základna závodních plavců, kteří zaberou nejvíce času. To znamená, že v Lípě není žádný svazem placený trenér, ale neznamená to, že by se plavání věnovala jen skupinka vyvolených – ostatní plavou v kroužcích plavání, ročně to je asi osmdesát dětí, a těm se věnují opět rodiče.
Českolipskému plavání není moc přáno a potýká se se spoustou překážek, mezi které patří například neustálé stěhování z jednoho bazénu na druhý. Dále zde neexistuje žádná sportovní škola – základní ani střední - a těžko lze sladit rozvrhy jednotlivých plavců.
Plavání je i finančně náročné – v Lípě se trénuje deset hodin týdně pouze jednofázově (od kategorie dorostu by bylo potřeba přidat také ranní tréninky) a nájem bazénu je výrazně vyšší než u tělocvičny. Přitom naši atleti mohou na městský stadion zcela zdarma… Od září 2006 by se situace mohla výrazně změnit díky rekonstrukci bazénu Sever. Bude snad šance vybudovat systém závodního plavání založením sportovních tříd při ZŠ Sever, ale vše od nuly, protože starší talentovaní plavci odejdou na studia a ti mladší v současné době navštěvují pouze kroužek plavání.
Úděl českolipského plavání spočívá v odchodu plavců věkové kategorie 18-19 let do jiných měst na vysoké školy a ve volbě nového trenéra. Tak tomu zřejmě bude i do budoucna.
Rozhodovala jste se sama, že se stane Vaším sportem či zájmem číslo jedna plavání, anebo to bylo spíše rozhodnutí Vašeho otce?
Když jsem byla mladší, vystřídala jsem spoustu různých sportů - atletiku, gymnastiku, tancování, basketbal, plavání…, ale nakonec jsem zůstala u plavání i díky tomu, že táta se již v té době věnoval plavání v plavecké škole.
Procházel jsem si přehled Vašich největších úspěchů od Mistrovství Evropy juniorů na Maltě, kde jste skončila šestá na prsařské padesátce, po vítězství na domácích mistrovstvích mezi dospělými v posledních letech. Trochu mi tam chybí „dospělácké“ mezinárodní úspěchy. Myslíte si, že se ještě dostaví, anebo už cítíte, že už to dál nepůjde?
Za své největší úspěchy považuji druhé, třetí a páté místo (100, 50 a 200 metrů prsa) na Mistrovství Evropy juniorů 2002 v Linci, šesté místo na sto metrů na Mistrovství Evropy 2002 v Riese a osmé místo na padesátce na Mistrovství Evropy 2004 ve Vídni. Letos jsem skončila dvacátá na padesátce na Mistrovství světa v Montrealu, což bylo nejlepší umístění české výpravy. Letos jsem startovala i na světové univerziádě v Izmiru.
Vlastně jste v současnosti jediná skutečně vrcholová sportovkyně Českolipska, naznačte mně, rekreačnímu chodci, co obnáší dostat se tak daleko. V kolika letech jste začala s tréninkem, kolik hodin denně strávíte ve vodě?
S tréninkem jsem začala v šesti letech a v sedmi letech jsem už startovala na prvních závodech. Doposud jsem trénovala jen pětkrát týdně dvě hodiny, ale nyní v Praze již trénuji desetkrát týdně po dvou hodinách, od 6 do 8 ráno a od 15 do 17 hodin odpoledne. Kromě vody máme ještě suchou přípravu a posilovnu.
Myslíte si, že jste přirozený talent anebo jsou Vaše úspěchy spíše důsledkem drilu?
Myslím, že jsem z velké části talent, ale teď už jen talent nestačí a musí se tomu talentu hodně pomoci. Musím začít dřít!
Připadá mi, že Vás z novin znám od první chvíle, co jsem se do Lípy přistěhoval, a přitom jsem si vždy říkal a samozřejmě stále říkám, že jste stále malá holka. Nelitujete, že jste tak trochu přišla o dětství?
Rozhodně „ztraceného dětství“ v určitých směrech nelituji, ale když se na to podívám z jiné strany, když mě to trochu mrzí, jsem ráda, že jsem plavala už odmalička, jelikož bych dnes nebyla tam, kde jsem, a nezažila bych, co jsem zažila, a určitě bych se nepodívala po světě tak jako díky plavání.
Když už takto cestujete po světě, máte během závodů čas poznat země, ve kterých se závodí? V plavání je hodně velmi mladých závodníků, připravují pořadatelé nějaké doplňkové, poznávací akce?
Bohužel většinou všude na závody jezdíme nebo létáme jen krátce před začátkem závodů a hned po skončení odlétáme, takže z většiny zemí znám pouze hotel a bazén. Pouze na velkých závodech, jako je například mistrovství světa, je po skončení závodů připravena pro sportovce závěrečná párty.
Které významné pamětihodnosti jste například zvládla navštívit?
Co si matně vzpomínám, tak pamětihodnosti vlastně žádné. Např. ale po mistrovství Evropy juniorů na Maltě jsme si udělali výlet do historického centra na Modrou lagunu. Spíš je čas, když jsem někde v cizině na soustředění. Například v Ománu jsme se byli podívat na Oázu, na Madeiře na nejvyšší vrchol Madeiry, ale jinak na to čas opravdu není.
Co jiné zájmy? Určitě se kolem Vás motá spousta kluků ...?
Co se týče kluků, je hodně těžké na to odpovědět, jelikož jich spousta - těch nesportovců - nechápe, že na ně nemám tolik času jako ostatní holky, které třeba jenom studují. Ale na druhou stranu si v mém věku na kluky zatím moc nestěžuju, jsem přeci ještě mladá a času je snad dost…
Kromě plavání jsou ve Vašem životopisu jako zájmy uvedeny spánek a astrologie. Spánek máme rádi asi všichni, ale co ta astrologie? Mám si za tím představit, že čtete horoskopy v novinách anebo se do nějakých výzkumů pouštíte i aktivně?
Občas si nějaký ten horoskop přečtu, ale já mám ráda tajemno, nadpřirozené věci a nevysvětlitelné případy. Ráda si o tom vždycky něco přečtu.
Věříte například něčemu, čemu nevěří, dejme tomu, většina lidí?
Věřím například na posmrtný život a na UFO, ale především věřím v sebe sama!
Byla byste ochotná přizpůsobit přípravu třeba zmíněným horoskopům, anebo je to jen takový oddych?
Možná, že kdybych šla k nějaké věštkyni a ta mi řekla, že když udělám tohle a takhle, budu jednička, asi bych o tom uvažovala, ale jestli bych se tím řídila, to je přece jen těžké říct.
-----------------------------------------
Petra Chocová se narodila v roce 1986, měří 167 centimetrů a momentálně je naší nejlepší prsařkou. Na letošním Mistrovství světa v Montrealu byla svým dvacátým místem na prsařské padesátce dokonce nejúspěšnější členkou české výpravy. V roce 2002 získala dvě medaile na juniorském mistrovství Evropy. Od září studuje v Praze, nadále však zůstává členkou PK Česká Lípa.
