Tak dlouho jsem s doděláním tipu otálel, až v Zákupech není ani sníh a zřejmě ani mlha, a tak fotografie nevypadají příliš aktuálně. Nicméně atmosféra zřejmě zase tak jiná nebude.
Od sportovního areálu jsem šel směrem k řece Svitávce, kterou jsem překonal po jednom z kamenných mostů. Hned za ním je mezi větvemi skrytá kaple sv. Anny. Na tomto místě býval hřbitov a na něm jsou pohřbeny oběti morové epidemie z konce třicetileté války. Po této epidemii zbylo v Zákupech údajně jen šest obyvatel.
Od parčíku jsem došel ke kostelu sv. Fabiána a Šebestiána. To je ta bílá budova dobře viditelná i ze silničního obchvatu. Pochází z poloviny patnáctého století, ale současné pseudogotické podoby nabyl až ve století devatenáctém. Bohužel byl zavřený, a tak jsem nemohl obdivovat náhrobky členů rodu Berků, jak mě vybízel průvodce. Zato jsem si užil prohlídku hřbitova za kostelem. Pískovcové náhrobky, některé až z šestnáctého století, působí strašidelně. Stejně jako vzpomínka na padlé vojáky Rudé armády. Nejvíce mě však potěšil hrob zakladatele prvního dobrovolného hasičského sboru v Česku - Ferdinanda Leitenbergra. To jsem se zase poučil.
Památkou No.1 má být v Zákupech sousoší Nejsvětější Trojice. Bohužel jeho okolí je tak odpuzující, že si tento barokní sochařský skvost vlastně nelze užít. Člověk, který v jeho blízkosti dovolil stavbu nákupního střediska či jiné obludnosti, by se měl smažit v architektonickém pekle. Je ale přesto chvályhodné, že se orgány města i kraje snaží sousoší postupně opravovat.
Obdivuje malebné roubenky a vraceje se ke sportovnímu areálu, objevil jsem ještě kapucínský kostel sv. Františka Serafinského. Musím přiznat, že ten na mě zapůsobil ze všech budov nejvíce. Člověk před ním cítí velkou pokoru a navíc smutek z toho, jak dopadl. To vlastně platí o celých Zákupech, člověk je nadšen z každého domku objeveného mezi zákruty Svitávky a navíc rozmrzen z toho, v jakém stavu toto městečko vstoupilo do 21. století.
Kostel byl vysvěcen v roce 1684. Údajně není architektonicky zajímavý, naopak svou skromností a konzervativností měl symbolizovat filozofii žebravého řádu mnichů. Vystavět ho nechal kníže Julius František po bitvě s Turky u Vídně roku 1683. V roce 1950 kostel zabrala armáda česká a v roce 1968 sovětská. Asi si všichni umíme představit, v jakém stavu ho zanechaly.
Poté, co jsem si bezcílně prošel Jablonné a Mimoň, mi tentokrát malinko zalezly pod kůži i Zákupy. Je inspirující vylézt z auta, vynechat ty největší turistické taháky a jen tak se projít uličkami. Jen přemýšlím, kam příště.