Myslím, že s Egyptem jsem ale neučinil šťastnou volbu. Čajovnou se nazývá snad jen proto, že zde nabízejí čaj. Jinak jde o standardní bar lákající k posezení, popíjení, pohrání si se stolním fotbalem, k poslechu a jiným aktivitám především mladší ročníky.
Pokud nevíte, kde se podnik s exotickým názvem nalézá, pak vězte, že v Jiráskově ulici. Na stejné straně jako divadlo.
V mé přítomnosti se na pivko zastavili dva příslušníci městské policie a partička zhruba osmáků, která si dopřála kafe a cigárko. Jinak bych to viděl na příjemný klub pro středoškoláky. Určitou specialitou navozující Egypt z názvu podniku je možnost zakouřit si z vodní dýmky. Její zapůjčení a naplnění tabákem stojí 75 korun. Jak je uvedeno v nabídce, lze si tak dopřát dávku nikotinu bez rizika vdechování dehtu. Na výběr je několik tabáků s řadou ovocných příchutí. Zmíněný Egypt pak evokují již jen potahy sedaček a snad i futra dveří.
Až na čaje je zdejší nabídka takřka standardní. Můžeme začít pivkem. Točí se Gambrinus desítka za 17 korun a dvanáctka za dvacku. K dispozici jsou i piva láhvová (Plzeň za 27, černý Kozel za 17 a nealkoholický Radegast za 17). Přestože bar je zaměřen především na nedospělou klientelu, s nealkoholickými nápoji se majitelé moc nevytáhli. Třetinka kofoly stojí 18 korun, rozlévaná dvojka džusu korun čtrnáct. Dále je v nabídce třináct druhů káv a celý sloupec lihovin. Hlad lze utišit hamburgerem (18 korun) či sérií baget.
Tak, a čaje jsem si nechal na závěr. Jejich nabídka je vcelku pestrá, aspoň pro mě. Roztříděna je na čaje černé, černé aromatizované, zelené a zelené aromatizované. Konvička se čtyřmi šálky čaje přijde na 36 korun, za šálků šest utratíme korun padesát čtyři. Moc jsem neexperimentoval. Uvažoval jsem o keemunu, který jsem už párkrát pil, ale nakonec jsem si vybral směs nazvanou Alpský punč. Černý čaj v ní byl doplněn rozinkami, kousky jablek, skořicí, hřebíčkem, květy pomeranče a listy ořešáku. Bohužel jsem nebyl schopen si složení ověřit i vizuálně, protože v konvičce na mě číhal nálevový pytlík. Vůni dominovala skořice a hřebíček. Doporučeno mi bylo, abych nechal čaj tři minuty louhovat a pak si pytlík vyndal na přiložený talířek. Nesladil jsem, ale cukr mi byl nabídnut. O citronu nepadla ani zmínka. :o))) Pochutnal jsem si, ale já jsem fakt skromný.
Mezi druhým a třetím šálkem jsem okoukl WC. Kromě ručníku (suchého) a stísněného prostoru nebylo co vytknout.
Barový pult, několik boxů, stolní fotbal, vodní dýmky a nápis "Nechoď sem, máš-li u sebe marihuanu anebo jsi-li sjetej", to jsou první vjemy po příchodu. Také provozovatel v čepičce, který působí jako dlouholetý dobrý kámoš. Skalní čajomilové vůbec nebudou považovat Egypt za čajovnu, ale jinak je tam příjemně. Možná vadí možnost zde kouřit - aspoň jedna místnost by mohla zůstat nekuřácká. Teda cigaretově nekuřácká. Celkově je to takový kočkopes, který mě přiláká, budu-li si chtít posedět po namáhavém nákupním shonu a nebudu-li si chtít mozek zatěžovat alkoholem. Možná i k prohlédnutí knížek právě půjčených v městské knihovně bych Egypt využil. Trochu se ale bojím, že bych mohl narazit na partu svých studentů.