Dnes je 20. 09. 2024
svátek má Oleg

Alchymistická dílna v Budyni nad Ohří

Archiv

Z Lípy to sice je kousek, ale autem se dá zvládnout za něco málo přes hodinku (trasa: Úštěk, Roudnice nad Labem). Vlakem je to trochu složitější - musí se do Lovosic a pak ještě do Libochovic. Ale i vlakem se dá cesta zvládnout za dvě až tři hodiny.


On už to dnes vlastně není hrad. Poté, co na něm v roce 1551 vybuchla prachárna, byl přestavěn na pohodlnější zámek, který si užil své jak za třicetileté nebo sedmileté války, tak v období, kdy patřil všem a nikomu. Někdo se zde pokoušel o úpravy barokní i romantické. Každopádně ke cti minulého režimu lze přičíst, že s obnovou do současné podoby se začalo už na začátku osmdesátých let.





Budyně nad Ohří byla v roce 1997 ve finále soutěže s názvem Historické město roku (nakonec zvítězila Kroměříž). Odborníci před necelými deseti lety ocenili zejména způsob, jakým bylo zrekonstruováno jeho centrum.



Největší atrakcí zámku je alchymistická dílna. Říká se, že dílnou byl v šestnáctém století vlastně celý objekt, protože majitel, Jan Zbyněk Zajíc, bydlel na nedalekém Házmburku a alchymisté tak měli k dispozici veškeré prostory jeho druhého sídla. Lepší vybavení ke svému pochybnému bádaní měli už jen na dvoře Rudolfa II. Svými schopnostmi vynikal zejména Bavor mladší Rodovský z Hustinař. Možná to byl právě on, komu se podařila transmutace obyčejného železa ve zlato. Prý ho někdo vyrobil v krátkém období tolik, že stačilo na odlití soch celého rodu Zajíců v životní velikosti. Škoda jen, že se sochy nenašly. Vlastně ano - ale byly jen z pískovce a nyní jsou některé z nich umístěny v nedalekém lapidáriu.





Současná alchymistická expozice obsahuje cenné kousky laboratorního nádobí, původní měch, prachovnice, lahvičky, třecí misky a hmoždíře. Trochu lacině  působí lebky zvířat (ale je možné, že právě ony zaujmou laika ze všeho nejvíce).



Před "laboratoří" je ještě expozice tzv. Jandova muzea. Antonín Janda byl zdejší řídící učitel, který shromaždoval kdeco, a nyní se to na hradě trochu chaoticky vystavuje. Co jsem viděl, tak nejvíce ze všeho návštěvníci studovali propriety kata a hlavně katův ceník. Takové krmení kolomazí či proklátí srdce cizoložnice za čtyři zlatky musela být náramná středověká podívaná.



Když se zrovna v areálu nekoná svatba, vezme nás průvodkyně i do dalších místností objektu. Oddací síň je trochu přeplácaná, ale o to větším zážitkem je erbovní sál ještě o patro výše. Dřevěný strop, erby všech těch Zajíců, Šternberků, Dietrichsteinů a Harbersteinů přikryly omítku, na kterou si alchymisté tu a tam poznamenávali své formule. Když se pozorně rozhlédneme, tak je na několika místech na stěnách objevíme. V podlaze je topení, a tak zde musí být nádherné zimní koncerty. Za okny duje vítr a metá sníh proti vitrážím a my posloucháme Bacha a pro sebe si luštíme návod na elixír života či kámen mudrců.



V chodbě visí trosky nejstarší vycpaniny střední Evropy. Krokodýla, kterého si Zbyněk Zajíc přivezl z křížové výpravy do Palestiny. Vypustil ho do vodního příkopu, který chránil před vetřelci nejen hrad, ale rovnou i celé městečko. Díky němu se vypráví, že v Budyni žila divoká saň. Bohužel plaz ve zdejších podmínkách vydržel naživu jen několik měsíců.



Budyně nabízí i několik dalších památek – zbytky hradeb, jimž dominuje věž, kostel sv. Václava a Panny Marie Sněžné i barokní most.


Jen ještě upozornění - od 1. listopadu je otevřeno jen o víkendu. V interiérech se nesmí fotografovat, tím vysvětluji i absenci fotografií ze samotné dílny.