V týdnu se na i-novinách vedla malá diskuse o tom, jestli oslavy v České Lípě jsou na úrovni. Nejsou, ale opravdu nevím, co jiného by se mělo pro občany dělat. Kladení věnců je takřka povinnost, lampiónový průvod potěší děti. Vylezlo sluníčko, takže chalupáři stejně odjeli hrabat spadané listí, aspoň tak soudím podle volných míst na parkovištích. Poptávka po nějakých velkolepých oslavách prostě není. Mně (a nevím, jestli mluvím za celý silný sedmdesátý ročník) 28. říjen jako státní svátek nevlezl pod kůži. Když jsem chodil do školy, státním svátkem nebyl a vlastně nám ani v dějepise nebyl nějak moc předhazován jako termín vzniku Československa (šlo o Den znárodnění). O to více jsme si "užívali" první a devátý květen. O 25. únoru nemluvě.
A s tou nastupující generací to nebude asi jiné. Při snídani jsem se zeptal mladšího syna, jestli ví něco o 28. říjnu. On mi zcela suše odpověděl: "Nevím, ale najdu si to na googlu." Zcela přesně vystihl, co pro současnou mládež podobné svátky (a asi i historie vůbec) znamenají.
Z celých oslav mě tak zaujala jen možnost navštívit staveniště Sportareálu. Dorazil jsem asi hodinu po otevření, kdy odjížděli poslední papaláši. Z prezenčních listin mi došlo, že jsem již asi sto dvacátý. Příjemné zjištění, že Českolipané mají o budoucí bazén a kluziště zájem. Mrzel mě zákaz fotografování - odůvodněný některými pořadateli tím, že si Syner chrání technologie, jinými zase možností sabotáže. Nakonec jsem dva ilustrační snímky udělal. Snad nikdo ze čtenářů neobšlehne tvar bazénu či velikost kluziště. Teroristů se také nebojím, to spíše zlodějů barevných kovů, ale ti moc na i-noviny nechodí.
Ze stavby jsem měl dobrý pocit. Budoucí atrakce maximálně připomínají koupaliště v Děčíně. Je jich hodně na malém prostoru, k tomu nějaké ty bufíky. Barevně odlišené mužské a dámské šatny. Nedokáži posoudit, jestli se neproinvestovalo více, než se mělo, ani v jak velkém skluzu stavba je (zkušební provoz by měl začít v květnu). Do bazénů nechodím, ale myslím, že spoluobčané se mají na co těšit. Chválím město za organizaci dne otevřených dveří a Českolipany, že si našli čas k prohlídce.
K tématu je i malá anketa pod reklamami.
Chodí mi dotazy na rozhovory. Jestli s tím a tím kandidátem bude interwiev či nebude. Snažím se kontaktovat všechny postupující do dalšího kola. V jednom případě jsem požádal o zodpovězení otázek i jednoho vyřazeného - Ladislav Šnýdr, který se coby pilot zúčastnil natáčení jednoho z dílů Jamese Bonda, mi přišel opravdu velmi zajímavý. Problém je, že někteří kandidáti nekomunikují mailem, jiní na maily neodpovídají a jsou samozřejmě i lidé, kteří o žádnou publicitu nestojí.
Rozhovor jednoznačně odmítli Dana Kroulíková, Miloslav Sovadina a Eva Vlastníková. Tím je nechci pranýřovat, myslím, že na takové rozhodnutí má každý právo. Jen chci předejít spekulacím, že si nějak vybírám.
Na mail mi neodpověděli: Jiří Akela Hudeček, Jiří Šimek, Ivana Veltrubská, František Bogar, Tomislav Procházka, Vladimír Medek. Tady bych chtěl pro změnu čtenáře poprosit, zdali, pokud zmíněné znají, je upozornili, že je sháním. Můj mail mohl být například vyřazen z pošty jako spam anebo prostě mám špatnou adresu. Samostatnou kapitolou jsou samozřejmě kandidáti, kteří nekomunikují pomocí mailu. Z důvodů nákladů se snažím za každou cenu dělat rozhovory po netu. Takže i z této příčiny je možné, že rozhovor s některými nakonec nebudu schopen udělat. No a posledních dvacet postupujících jsem doposud ani neoslovil.
Ještě chci na závěr upozornit, že rozhovory, které už byly autorizované a jsou připravené k vydání, je možné otevřít po kliknutí na červené jméno v seznamu postupujících. Přidávám je postupně. Takto si třeba rozhovor s Bobem Suchým přečetlo více než sto čtenářů před tím, než oficiálně vyšel. V různé fázi přípravy jsou například rozhovory s Břetislavem Vojtíškem, Jaroslavem Popelkou, Romanem Málkem a Miroslavem Honců.