Uplynulý týden měl pro mě dva vrcholy - středeční chemický cirkus pořádaný v rámci Studentského odpoledne a Test národa. Ale nakonec mi nyní vše překrývá úplně jiný zážitek.
Studentské odpoledne je z mého pohledu jednou z nejlepších akcí, které naše škola pořádá. Fascinuje mě ten rozptyl zájmů našich studentů, jejich kreativita. Během roku řadu z nich vnímám jen prostřednictvím práce v hodině, výsledků jejich písemek. O to více jsem pak okouzlen jejich tanečními, hudebními, divadelními či sportovními kreacemi. A jsem pak rád, že si také mohu sám zaexhibovat během chemického cirkusu.
Více fotografií naleznete zde.
K Testu národa jsem se dostal jako slepý k houslím. Bylo to trochu letadlo. Na počátku stál spolužák z vejšky, kterého jsem neviděl dobrých patnáct let (to byl ten, co seděl vedle mě a byl mnohem zajímavější). Zavolal mému kolegovi Radimovi, Radim mně, já pak ještě dohodil našeho školníka.
Od začátku jsem to bral jako zážitek. Těm anonymům, kteří se mi zážitek pokoušejí zkazit a už během vysílání se zmítali závistí, mohu klidně prozradit, že jsme dostali šest stovek (odečtěte si benzín do Prahy) a pár flašek mattonky rozdávaných během reklamních pauz. Každopádně prožitek to byl. Spíše zkušenost, jak se takový přímý přenos dělá. Samozřejmě nebylo na škodu si porovnat své znalosti s ostatními (anonymům a závistivcům: nejsem na tom špatně). Samozřejmě jsem byl zpočátku nervózní. Přes ukrytí v davu si umím představit ty hlášky, kdyby nás porazily Blondýnky :o)).
Svým koeficientem se můžete pochlubit v anketě.
Nakonec největší zážitky z tohoto týdne si přivážím ze svého rodného města. Už léta jsem uvažoval o tom, že začnu dávat dohromady rodokmen. Nakonec mě k započetí přivedl domácí úkol mého syna. Nalezl jsem na internetu program Ancestry (zde), který mi po několika měsících používání přijde jako dokonalý produkt. Katalogové listy jsou zpracované lépe než v programu, který používáme ve škole k evidenci studentů, umožňuje uchovávání fotografií i jiných dokumentů, vše je prolinkováno a konečným výsledkem je grafické zpracování vývodu i rozrodu třeba v jpg.
Mé návštěvy se nyní podobají výslechům v Bartolomějské. V sobotu jsem několik hodin seděl s poslední žijící babičkou a snažil se z její mrtvicí postižené hlavy dostat co nejvíce informací. Občas už si nepamatuje, co dělala před deseti minutami, ale vyprávěla mi o příbuzných umírajících na záškrt nebo ztracených v první světové válce. Ve sklepě jsem pak nalezl rodný list svého dědy, který zemřel před mým narozením, na hřbitově jsem objevil neoznačený hrob, v němž spočívá tělíčko tehdy jednoletého babiččina bratra.
Potěšilo mě, že část rodu se po válce odstěhovala sem na sever, takže mohu pátrat i ve svém okolí. Přestože jsme se s manželkou seznámili v Ústí a původně jsme byli každý odjinud, části našich rodin žily ještě v předminulém století nedaleko od sebe v Českém ráji. Zkrátka: je to opravdu zážitek, kterému se nevyrovná sledování televize ani vystupování v ní. Program je free, takže zkusit si to může každý.
Z kulturních akcí pořádaných v našem městě jsem minulou neděli navštívil společný koncert souboru Schola Gregoriana Pragensis a skupiny mnichů Gjosan-rjú Tendai šómjó. Když budu málo pokrytecký, musím napsat, že nebyl moc pro mě. Na větší duchovní prožitek bylo v kostele moc lidí. Snažil jsem se zavírat oči, ale bál jsem se, aby pak někdo nenapsal, že jsem celý koncert prospal. I tak jsem se aspoň chvílemi vracel do rumunského Banátu, kde jsem se s místními zúčastnil několika vskutku prožitých mší (to když zpívala Schola), nebo se toulal bambusovými poli japonského podhůří (když zpívali mniši).
Lípa v těchto dnech žije nejvíce předvánoční atmosférou. Lépe řečeno diskusí o tom, jestli rozsvícení vánoční výzdoby nebylo přece jen trochu předčasné. Těžko k tomu dodám něco nového. Je to prostě hloupost, která stojí více peněz, než je bezpodmínečně nutné. Na druhou stranu: výzdoba je pěkná, dokonce mi nevadí ani ten chlívek na náměstí. Netrpělivě čekám na Městské noviny, jestli nám to starostka nějak nevysvětlí.
Nemám ale moc rýpavou, takže raději přidám jeden úryvek, který jsem nalezl ve svém deníku Dokumentuje komerční vánoční atmosféru u nás doma.
„Tady Bárta!"
„Tady taky!"
„Hele, tati, už jste si rozmysleli, co nám koupíte k Vánocům?"
„Já ti dám mámu, jo?"
„Ahoj mami!"
„Ahoj! No, co je?"
„Hele, mami, už jste si rozmysleli, co nám koupíte k Vánocům?"
„Já myslela, že se táta dohodl se Šárkou."
„Jenže Šárka si nepamatuje, na čem se dohodli."
„Já ti dám tátu, jo?"
„Tati, prosím tě, řekni mi aspoň, co kupujete dětem, ať nekoupíte s tchánovýma to samý."
„A co kupujou oni?"
„Já ještě nevím, myslel jsem, že se nejprve dohodnu s váma."
„Šárka říkala o nějakých kazetách. Jednomu bychom koupili toho Hardyho a druhýmu Potra."
„Myslíš Harryho Pottera. Ten je ale jenom jeden. To je jeho celý jméno."
„To je fakt. Ještě říkala o nějakým Pánovi mudrců."
„No, Pánovi prstenů. Ten ale pro ně ještě moc není. Jestli chcete za každou cenu koupit každýmu jednu kazetu, tak kupte raději Spidermana."
„Koho?"
„Spidermana."
„Jak se to píše?"
„Říkám ti to, jak se to píše. Pavoučí muž je to česky. Na obrázku bude červenej chlap v takovým divným vohozu, mřížkovaným."
„Tak my něco koupíme. Chceš ještě mámu?"
Hláška týdne
Tento týden se mi moc líbila jedna věta z názorového příspěvku Zdeňka Pokorného. Přesně vystihuje současný stav naší společnosti.
Jedna skupina občanů hledá nejlevnější salám, druhá nejdražší šampaňské.
Žebříček
Před spaním jsem dumal, které osobnosti mi chyběly na kandidátkách. Koho bych rád viděl v zastupitelstvu, přestože se nepokusil do něj dostat.
1. Rudolf Živec - přestože je takový rozevlátý, občas nespolehlivý, dělá pro zdejší kulturu hrozně moc. Počínaje žízníkovským festivalem a konče třeba různými weby.
2. Šárka Bártová - no, je to hrozný, takto uvažovat o své ženě a proti její vůli ji vyzdvihovat, ale ona je tak pečlivá a pracovitá …
3. Krtenek - nikdy jsem nepátral po tom, kdo je jedním z našich nejčastějších anonymních přispěvatelů, takže je klidně možné, že se za tímto nickem skrývá nějaký zastupitel :o) Jeho názory jsou občas úplně jiné než moje, ale přesto se na ně těším. Jeho jízlivost je mi blízká, byl bych rád, kdyby se někdy politicky "omočil".
4. Jiří Charvát - měl jsem a mám to štěstí učit obrovské množství inteligentních lidí. Mohl bych tady udělat nekonečný seznam těch, kteří mi hrozně moc dali, přestože to vůbec nemusí tušit. Vybral jsem Jirku, protože ho mám prostě rád a už má za sebou nějaké ty školy. Je naprosto spolehlivý, perfekcionista, vtipný, kritický …
5. Stanislav May - teď to bude teda další dobrý vlezdoprdelkovství. Náš ředitel má spoustu chyb, jako každý ředitel, ale co jsem na něm vždy obdivoval (asi proto, že s tím mám osobně občas dost velký problém), je jeho loajalita, zejména k podřízeným. Snad jsem nezažil případ, že by někoho z kolegů nepodržel - ať již šlo o konflikty se studenty, rodiči či nějakými výše sedícími úředníky. A jak řekl místopředseda ODS Bém, loajalita je to nejdůležitější.
Tak tihle mě prostě napadli, moc času jsem nad žebříčkem nestrávil, usnul jsem v pohodě. Na kamenování jsem připraven. Každopádně asi nejsou důležitá jména, ti lidé jsou pro mě symbolem některých vlastností, které u zastupitelů očekávám.